Den první - Jak jsme dorazili do Beskyd

MoKuS se odprostil od každodenních povinností a zvyklostí a vydal se na každoroční cyklodovolenou. Počasí sice nenaznačovalo hladký a slunný průběh cesty, ale i přesto jsme se na pouť vydali. Původní čas našeho setkání na Rohlence se vzhledem k nepříznivému počasí a ztrátovým komplikacím posunul. Jiřík, alias @herby_ ztratil cestou z obchodu svoji pěněženku s kompletní finanční přípravou na dovolenou. Štestím byl nápad Mgr&Bc Kristynečky, která se odhodlala zajít do obchodu s doufáním, že nějaký dobrý a počestný člověk pěněženku našel a i s kompletním obsahem vrátil.
Rohlenku jsme v danném termínu nestihli. Místo potkání jsme posunuli – nové místo: první benzinka za Olomoucí (řekl Franta). Cesta se vinula po naší proslulé dálnici D1. Pronásledovala nás brutální bouřka, která nedovolila posunout rychlostní limit o krapánek výše.




Na benzince jsme se potkali – benzinka byla vidět už z dáli, dlouho dopředu, cit. František Matušina (byla hned za zatáčkou) – kdo ví pochopí, kdo neví rád vysvětlím. Vzhledem k tomu, že Superb nedokáže dosáhnout takové rychlosti jako Opel Zafira (tou dobou ho měl František zapůjčený), tak jsme se po chvíli na dálnici ocitli opět ztraceni. Voucher jsme však měli a ostatní nevěděli, kde bydlo naše jest s autem plných hvězd. Do Prostřední Bečvy my dorazit jest, ale nevědět kde místo naše jest, blouditi my začali, místo hromadně hledati. Bez signálu síla to byla, protože GPS souřadnice neviděla. Kamarád na drátu souřadnici zaslal, a do místa pobytu nás hledle vyslal. Trefili jsme to až po čase o to lepší místo na parking našlo se.
Začla hádka o pokoje, kdo s kým chrápati celý týden bude. Vybalili jsme věci, nabalili ledničku a začla chvilka našeho odpočinku.
Sešli jsme se u společného stolu, na který každý přidal nějakou část svých potravinových zásob a všichni jsme začali hojně hodovat. Aby nám společný čas rychleji utíkal, Martin nám vysvětlil pravidla hry Kontakt, která nám pomohla trávit deštivý podvečer. Jakmile okamžik nedeštivý vyvstal, náš čas sklízení kol nastal, po té hra Freesbee začla. Hra je to určitě velice poutavá, nicméně na prostor velice náročná.




Přichod paní domácí (resp. paní pronajímatelky) nás potěšil – otevřela nám kotelnu, kde je možné schovat kola a sdělila zajímavé informace (např. Kde je hospoda, kde je obchod....). Hospoda byla jasnou výzvou. Z počátku chtěl jít každý druhý, nakonec jsme šli sami s Oďasem (@PetrOdut), dokonce i Jara (známý to lovec žen) zůstal doma. Dali jsme něco k snědku a vyrazili směr centrum, resp. hospoda. Přivítání bylo velice vtipné – typická situace, když dorazí cizinec do vesnické hospody, kde se všichni znají – po vstupu do sálu hovory ztichly, zraky se přemístily ke vstupu a detailně zaměřily na nás. Bohužel to bylo opravdu jen na začátek – na pivo jsme čekali 10 minut a ještě jsme se museli připomenout. Nabídka piva byla pro tento kraj regionálně omezena – Radek 10, Radek 12. Po několika okamžicích a skleničkách Radka 12 jsem měl pocit, že nám to servírka píše hraběma. Je čas zabrzdit – objednáváme si zelenou a kapucínka alias žabí drink. Místní občané nám sezení zpestřili kulturní vložkou – rvačka o stůl vedle.
Čas plynul dál a my dostali hlad – jediná hospodská nabídka byl utopenec. Jeho chuť byla opravdu proleželá, možná spíše i přeleželá. Posilnili jsme se, vydali se směrem domů. Přivítání bylo velice milé. Postýlka byla připravena, takže stačilo najít pyžamo, dát sprchu a padnout do postele. Toto jsem splnil na 100 procent, narozdíl od Peti, který padl do postele tak jak přišel. Takto začal a skončil první den naší beskydské dovolené.

PS: na kafe jsem si zabral krásný růžový hrníček s modrými puntíky – foto někdy příště