Beskydský trip - den první, den druhý
Letošní rok skupinka nadšenců naplánovala další horský přejezd. Po cestách z Šumavy do Brna přes Vysočinu, či z Krkonoš přeš Orlické hory do Brna, následovala cesta přes Beskydy a Bílé Karpaty.Jednalo se u můj první výlet s touto skupinou a o to jsem věřil, že ten zážitek bude intenzivnější. Dopředu prozradím, že byl, proto jsem se rozhodl výlet v pár řádcích sepsat. Kdyby snad někdo zatoužil se na podobnou cestu také vydat.
Den první - cesta na start
Start v pátek v 13 hodin z brněnského hlavasu směr Olomouc. No už po dvaceti minutách jsme nabrali zpoždění pět minut. Není se čemu divit, když má každej jinak seřízený hodinky. Navazující vlak na nás v Olomouci čekal. Kola jsme naložili do navazujícího vlaku směr Krnov (Město Albrechtice) a v pohodě a úsměvem na tváři pokračovali dál.
V Krnově nás potkal neplánovaný déšť, což nám nevadilo a my se s tím patřičně vypořádali. První škopek po náročné cestě pěkně zasyčel (když nepočítám ty dva co jsme vypili ve vlaku).
Do Albrechtic už jsme se přesouvali po vlastní cyklistické ose. Cyklostezka se vinula podél řeky, prvních patnáct kilometrů jsme zdolali velmi rychle. Jarda s Mončou nás vřele přivítali a ubytovali. Jarda měl ještě plné ruce práce, protože ladil svůj bike, na kterém měnil již zteřelé pláště.
Dostali jsme večeři, kterou jsme zapili výborným krnovský pivem. Po krátkém posezení na zahradě jsme šli spát. Bylo potřeba načerpat dostatek energie před následujícím dnem. Čekal nás přesun až do někam k Frýdku Místku.
Den druhý - ostrý cyklistický
Po snídani jsme kolo nachystali do plné polní, to tedy hlavně já - nosič, brašny... (kolo prostě těžký jak cyp). No vyrazili jsme. První společné foto nemohlo chybět. Počasí nám celkem přálo.
Cesta na pohodičku. Kolem řeky to šlapalo samo. Míjeli jsme stánky s občerstvení jeden za druhým. Bez kapky piva jsme dorazili až do krásné Opavy. Bohužel tady jsme udělali jednu z největších chyb celé výpravy. Projížděli jsme kolem restauračního zařízení s názvem "Kašpárkova pizza" (odkaz na FB stránky).
Po dlouhém váhání jsem si dali pizzu. Bohužel jsme v akci 3+1 zdarma měli jednu navíc. Do teď jsme ještě nic netušili, ale pak to přišlo, teda oni to spíš přinesli. Pizza. Popsal bych ji asi takto, představte si frgál - třeba ten od babičku Aničky - odmyslete si z něj veškeré přísady a nechte jen základ z těsta, na něj dejte rajčatovej protlak, nastrouhejte kvalitní sýr (Eidam), hoďte na to něco zelenýho a nazvěte to pizza margarita. V případě tvarůžkové jen prohoďte Eidam s tvarůžkama. No prostě hned na začátek strašnej zážitek. Totální parodie na pizzu. Zklamání na n-tou. No a teď si představte, že jsme měli ještě jednu zdarma navíc. Zde jednoznačně popřeli obsah písničky od Chinaski, kteří zpívají, že nejlepší věci jsou zadarmo. Ale na jejich obranu musím zase říct, že záchody mají moc pěkný :-)
Ale já to prostě chápu, tam to ten kuchař tak peče, lidi na to choděj, chutná jim to, mají to rádi, tak proč to tak nedělat.
No vydali jsme se dál, protože nás čekalo nemálo kilometrů.
Cestou z Opavy jsme se zastavili u Národního památníku války u Hrabyně. Více viz wikipedia.
Památník nás ochránil před jarním deštěm. Zároveň jsme měli prostor poladit ubytování. Píšu "měli", ale vlastně to ladil jen Tom, stejně jako celý zbytek týdne - a že mu to šlo. Cíl byl po několika telefonátech a kalkulování s počasím jasný. Frýdek Místek.
Déšť nás ale neplánovaně zahnal do hospody. No padlo jedno kolínko (vepřové) a nějaký to pivko. Pak už kolem Klimkovic směr Frýdek Místek.
Cestou kolem dolu Paskov na nás dýchl takový pracovní duch. Ale nenechali jsme se rozhodit a pokračovali v dovolenkovém tempu dál.
Frýdek Místek a první ubytko.
Po opavské pizze jsme si chuť vylepšili návštěvou restaurace Ondráš. Jídlo jedna velká radost. Vynikající, vřele všichni doporučujeme. Po stokilometrovém výletu to bylo také na místě. Po dobrém jídle a pár pivkách jsem se vydali ubytovat. Ubytování na nás, hlavně teda na mě, dýchlo takovým dojmem, hodinového hotelu, s červenými záclonkami, velkou vanou..... No prostě mi to připadalo jako dřívější pokoj radosti. Ale na přespání to stačilo.
Snídaně byla dostačující, vajíčka, jogurtík a hlavně kávička, která nás nakopla na další kilometry třetího dne.
Co následovalo předtím, než jsme vyrazili?
Samo to nejdůležitější - sbalit si věci. Zkušení to měli na háku a dokázali si poskládat týdenní výbavičku do 18 litrového batohu. Ti, kteří si mysleli, že toho potřebují podstatně víc s sebou táhli nosič a na něm brašnu.
Důkaz toho, jak se to má dělat.
Celá trasa je zaznamenána na Endomondo:
Žádné komentáře:
Okomentovat