Beskydský trip - den třetí

Nedělní putování na Lysou horu

Nedělní snídaně, jak už jsem psal v předchozím díle, byla dostačující. Vajíčka, kávička a něco sladkýho k tomu. To nás dostatečně nakoplo ke zdolání nedělního cíle.

Bohužel počasí nám příliš nepřálo. Pršelo. Což na kolo není zrovna ideální, tak jsem se rozhodli počkat, což nám také dlouho nevydrželo. Paní uklízečka, servírka a kuchařka v jedné osobně nás před 11 hodinou vypakovalo z pokoje. No nic, chvilku jsme ještě vyčkali a mezi kapkami deště se vydali na cestu. Cíl dne byl jasnější než počasí - Lysá hora.

Propletli jsme se frýdkem i místkem a pokračovali dál.

Těsně před oním výšlapem, na velikána Beskyd, nás překvapila větší přeháňka, před kterou jsme se ukryli do hospody (Hotelu Ondráš v Raškovicích) a tuto nucenou přestávku využili k občerstvení. Však to znáte, řízeček, kroketky, pivečko, selfíčko... .

Doktor na to měl trošku jinej názor :-)

Optimismus před výšlapem

No a náš nezdolný terénní vlnkař k tomu po obědě řekl své (nestříháno, nepřipravováno, prostě z placu rovnou na kameru).

Hned po pár kilometrech jsme se rozdělili na dvě klasické skupinky - slabší a silnější. Slabší kontrolovali vše z po vzdálí, zda ti silnější něco neztratili.

Stále jsme se blížili k vrcholu, ale ten pořád v nedohlednu.

Chyběly už kilometry, když se před námi tyčila ta hora. Lysá hora, kterou zdolali tisíce turistů a teď ji zdoláme i my. Ovšem, myslím si, že jsme byli mezi prvními, kteří tuto horu zdolali na kole - po turistické trase. Možná bych řekl, že i dokonce první, protože nevěřím, že se najde víc pitomců, kteří by se takhle trápili dobrovolně!

Koho jsme při výšlapu potkali

Co se ale nestalo, když jsme s Jardou kontrolovali situaci ze zadních řad, tak nás v průběhu prvních metrů šlapání do kopce dojel pán s nadšením a úsměvem na tváři. V ten okamžik jsem nevěděl co si mám myslet.

Pozdravili jsme se a on: "Jéé, tuhle trasu na kolo ještě neznám. Já tady chodím každý den pěšky, ale od Ostravice. Dneska už jsem tady byl, ale chtěl jsem to vyšlapat ještě na kole. Když jsem viděl jak odbočujete sem, tak si říkám, že máte nějakou zkratku a vezmu to za váma."

No s Jardou jsme asi oba netušíc nevěděli co mu říct. Snad jen: "My jsme tady taky poprvé na kole."

Na což on odvětil: "Vy jedete až nahoru po turistické a nevíte jaká je dál cesta?", nevíme.

Zděsil se a říká: "No to není vůbec na kolo, to je spíš s kolem na rameno."

On: "No já to asi otočím, to nemá smysl."

On pokračoval také dál, bohužel v tom zápalu boje jsem si nestihl udělat poznámky a zachytit ten hanácký dialekt.

Já jsem se podíval na svoje brašny, a to těžký kolo a jen jsem si tak povzdychl a zanadával. Nezbývalo, než pokračovat dál.

Je pravdou, že to bylo způsobeno nedůsledným plánováním a my šlapali na kole (myšleno s kolem na rameni) po turistické na Lysou horu. Bylo to nekončící peklo. Každý metr jste cítili dvakrát, každý sudý krok se zdál být krokem zpět. Kolo, které už tak bylo těžké, navíc v mém případě těžší o nosič a brašnu, bylo fakt jako pekelný stroj. Občas jsem se díval kam jej hodit, abych už ho nikdy nenašel. Tady by prostě ani karbonovej rám nepomohl. Welcome to Hell guys.

Když jsme se dostali před poslední "štít", kde se cesta vine ze strany na stranu, tak jsme v úpatí zahlédli fosforovej batoh. Byli jsme rádi, že i rychlejší skupinka si prošla peklem. Bohužel, to pravé peklo nás teprve čekalo v podobě posledních stovek metrů. Zakousli jsme se a v doprovodu krásných výhledů jsme vystoupali až na nejvyšší bod. S prvním výhledem jsme úplně zapomněli na to peklo, kterým jsme si prošli. Krásný výhled na nekončící krásu beskydských hor.

Přibližně 12km nám cyklopěsí turistikou trvalo 1h a 45 minut. Dali jsme malé občerstvení - limonáda srkla skoro sama, my se trošku zmátořili, udělali selfíčko a pokračovali dál. Přece jen do dalšího ubytování to bylo několik nehezkých kilometrů.

Z kopce dolů

Cestou z Lysé hory jsme minuly krásně značenou cyklistickou stezku. Ale shodli jsme se, že po asfaltu by to byla nuda. Zlatá turistická.

Po pár desítkách kilometrů jsme zjistili, že terénem po červené, přes pár terénních vlnek se do našeho penzionu nedostaneme. Udělali jsme si tedy zastávku na Bílém Kříži - jedná o místo, kde se již několik desetiletí měří "dech lesa." Více se můžete dočíst zde: (http://abicko.avcr.cz/2012/10/17/)

No a my začali s plánováním alternativní cesty. Tomovi se podařilo najít ubytko několik kilometrů od Bílého Kříže. Bohužel Rozika se nám nepodařilo přesvědčit, aby za námi dorazil.

Chata Dobroťanka

Měli jsme ubytování na chatě s názvem Dobroťanka na pomezí česko-slovenských hranic přibližně 5 km od Bílého Kříže. Chata Dobroťanka. Vyrazili jsme - následoval jeden nelehký sjezdík kolem hraničních kamenů, par kořenů, nějaký ten palouček a závěrečný výšlap. Dojeli jsme tak, tak.

Michal - místní provozní, s kterým jsme později popili nám naservíroval zelňačku, utopence a Zlatýho Bažanta - fakt dobrý pivo musím říct, sice bylo matoucí ho pít v půllitrech Starobrno, ale pil se dobře. Nechyběla samozřejmě zelená co ověří aerodynamiku jelena.

No my se trošku zbořili, přeprali dresy a šli spát.

V dalším díle zmíním jak jsme na Dobroťence narazili na Miru a jeho synovce se psem Albertem, Oktávkou v naftě s DVB-T a o tom jak jsme potkali se konečně potkali s Rozikem.

Trasy na Endomondo:
https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/736513029
https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/736513935

Bohužel cestu z Frýdku Místku do Raškovic nemám zaznamenanou.