DuoEgo - blog.duoego.cz: Beskydský trip - den pátý, závěrečný

Portáš a směr do Slavičína.

Po pondělních párcích jsme byli snídaní na chatě Portáš mile překvapeni - fakt, fakt jsme se dobře nadlábli, dali kafe a vyrazili směr Slavičín. Směr cesty byl jasný - zkusit se dostat co nejdál k Bílým Karpatám.

Počasí nám přálo, v horách bylo příjemně, ale horší to bylo, když jsme se dostali do níž. Tady už o sobě sluníčko dávalo pěkně vědět. Nejsme ale z čokolády - neroztekli jsme se a šlapali.

Na oběd jsme objevili výbornou restauraci u masny ve Francově Lhotě - teplé škvarky, kuřata, výpečky… prostě samý tukový libůstky libůstky, když máte velkej hlad. Pořádně jsme se občerstvili a šlápli do pedálů.

Byla solidní výheň, takže jsme si dělali pěknou žízeň, kterou jsme ve Slavičíně pěkně uhasili v místním minipivovárku s Tomem. Pivo z místního minipivovárku Hrádek, bylo výborné (http://www.pivovar-hradek.cz). Žízen, sluníčko a další okolnosti daly, že se ve Slavičíně ubytujeme. Příjemné ubytko na náměstí (http://www.vincour.cz/ubytovani.htm).

Na doporučení jsme zavítali do místní pizzerky - pizza, saláty, steaky. Každý si dal dle libosti. Jak jinak následovalo doplnění tekutin - je nutno nezapomínat na pitný režim, zvlášť když celý den makáte na kole. Bohužel už po večeři nebylo některým do skoku a tak se vydali do penzionu.

Několik dnů svižným tempem po horách není žádná sranda, nezdravá strava, alkohol… to všechno jsou ingredience, které vám můžou navařit pěknou nevolnost a zamotat s plány. Doktor večer odešel první, prostě mu to nesedlo. No já jsem šel jako další - taky mi nebylo moc do skoku, ale věřil jsem, že to "rozchodím". Silné kusy došly o dost později.

Slavičínské ráno

Ráno to byl ale šok - doktor, nemocnej, Jarda rozhodnutej vyrazit vlakem domů a mně taky nebylo nejlíp. Na doporučení paní domácí jsme vyrazili do místního bufetu se občerstvit. Jeden krok dovnitř a hodně rychlý krok zpět - místní bufet byla výrobna všeho mastného a z toho se nám nedělalo fakt dobře. Vyrazili jsme tedy do vedlejších dveří sámošky pro něco dietního.

Asi se to tak potkalo, ale všichni jsme si dávali něco mléčného, kolu… - holt "neutralizace". Jarda vyrazil na vlak, Rozik do cykloservisu a pak na vlak - měl omluvenku jen na pár dní. Zbytek - Tom, Oďas, doktor a já jsme pokračovali v jízdě dál. Měli jsme namířeno směr Javorníky - přes Bojkovice. Cesta to nebyla lehká, ani ne tak z důvodu terénu, ale spíš z té únavy a nezdravé stravy.

Cestou z kopce jsme musel několikrát zastavit, protože jsem si nebyl jist co se bude dít.

Závěr, který jsme nečekali

V Bojkovicích jsme se zastavili a začali reálně počítat ztráty. Jarda pryč, Rozik pryč a my jsme čtyři. Mně nebylo moc dobře, doktor na tom byl obdobně a po těch pár km se k nám přidal i Oďas. Co teď? Počkáme hoďku a uvidíme.

Bohužel se to nezlepšovalo, tak jsme se rozhodli to odpískat. Nedávalo by smysl, se celou středu trápit a čekat, zda se nám udělá líp.

Do deníčků jsme si zapsali polohu - Bojkovice - a vyrazili koupit lístek na vlak. Teda jsme spíš vyrazili na nádraži, přotože lístek jsme si koupili přes apku v telefon a zaplatili kartou :-))

Cesta do Brna pohodička všichni jsme se pěkně prospali. Na hlavasu jsme si plácli všech pět a rozjeli se domů. Náš cyklovýlet má sice smutný konec, ale veřte, že to byl jeden z nejlepších výletů ever.

Beskydy jsou prostě super. Apropo ještě bude i nějaké krátké video :)