Den třetí - V Beskydách aneb výš rychleji a rychleji

Původní předpoklad vyrazit na kolo brzo ráno (v 9.00) se samozřejmě nepovedl, nícméně je potřeba vyzdvihnout shcnopnosti Terezky a Pavla, kteří se z postele na kolo dokázali dostat během 15minut.
Vystartovali jsme o půl désáte směr Soláň. Cesta se vinalu kolem námi s Oďasem známé hospody a hasičky 6.5km směrem výš a výš. První dva členové naší skupiny dorazili na Čarták po cirka půlhodince. Rozdíl prního a posledního byl půlhodinky, během které někteří stihli vychladnout.



František, kaňour jeden, na svůj ráfek divně hleděl, jeho očím jen golem by podlehl, ráfek se naštval a do leva vyběhl. Plášť pod jeho náporem dlouho se nezdržel, veškerý vzduch ze sebe hned rychle vyprděl. Maruška na drátě připravena byla, hbitě do auta skočila a pro Františka jela.



Směr malý Javorník jsme popoháněli naše pedály. Byla to cesta nepříznivá, místy i kamenitá – počasí se radikálně změnilo a krásné slunečné podnebí bylo rázem zaměněno za deštivé, před kterým jsme se museli skrýt.



Javorník jsme dobyli, možná by se dalo říci, že až přebyli, jelikož jsme skončili na Slovensku – to jsme ale poznali až podle jídelního lístku, který měl ceny pouze ve slovenských korunách a Eurech. Multijazykový čísník (dal nám na výběr, zda se s ním chceme bavit něměcky, česky nebo slovensky) – čeština byla jasná volba jak pro hovor, tak pro placení. Tvrdá česká koruna byla naštěstí pro vrchního akceptovatelná.



Dobili jsme energii hrachovkou (jinou polévku neměli) a jednou půllitrovou dávkou rozlévané kofoly. Domů (do chaty) nás čekalo už posledních pár kilometrů, které se klikatily přes již námi jednou dobitou Soláň. Rozděleni do dvou skupin jsme vyrazili. Cestu jsme zdolali ve velmi krátkém časovém intervalu – spěchali jsme totiž domů, jelikož nás ještě čekala autem cesta do Brna.
Pondělní projížďku jsme s úspěchem všichni zvládli a věřím, že někteří na pondělních 75km určitě dlouho nezapomenou.